Stykač je elektromechanické zařízení. Jeho úkolem je sepnutí obvodů s vysokým zatížením pomocí jednoduchého ovládacího obvodu s malým zatížením.

Stykač se skládá z kontaktů a cívky s jádrem. Cívka po přivedení malého proudu vytvoří magnetické pole a tím  přitáhne jádro. S tím jsou spojené silové kontakty, které spojí (nebo rozpojí) obvod s vysokým zatížením.

Ovládací obvod přivede  třeba signál od HDO nebo od jednoduchého tlačítka. Silové kontakty ale ovládají mnohonásobně vyšší proudy, třeba napájení motoru , topení nebo bojleru. Ovládací obvod tak může být konstrukčně jednoduchý a levný .

Dnes běžné stykače  vypadají jako jistič. Montují se na DIN lištu. Pokud je jich víc vedle sebe, jen  dobré ob 2 - 3 nechat malou mezeru  na chlazení. Cívka i kontakty se při provozu zahřívají.

Důležitou vlastností stykače je bez-hlučnost. Při sepnutí/rozepnutí trochu cvakne. Pokud pracuje na střídavý proud, může (zejména starší stykač) bzučet. To  (v bytových rozvodech ) třeba někoho bude  rušit. Pro tyto účely lze použít stykače speciální, které tolik necvakají a mají „vnitřnosti“ pomocí elektroniky „usměrněné“.  Jsou tedy ovládané střídavým , ale pracují vlastně  na stejnosměrný proud, takže nebzučí.